Někteří z nás bydlí v domech, někteří v bytech. Někdo bydlí sám, jiný pouze se svým partnerem, jiný s rodinou a další třeba i s hodně širokým příbuzenstvem, někdo má u sebe doma spoustu životního prostoru a jiný se tu naopak tísní, někdo bydlí v luxusu a se všemi nezbytnými službami a jiný se musí spokojit s málem.

A není vůbec divu, že se leckdo z nás poohlíží po nějakém jiném bydlení, než jaké má. Respektive že shání vlastní bydlení, protože už je mu proti srsti přebývání v podnájmu, u rodičů nebo někde na ubytovně, ne-li ještě hůř.

Jenže zatímco najít vhodné bydlení není ani trochu těžké, ne každý si ho také pořídí, jakmile mu toto padne do oka. A to logicky proto, že jsou u nás ceny nemovitostí tak vysoké, že si je jen tak někdo nemůže dovolit.

Najít mezi námi někoho, kdy si nejprve našetřil a teprve pak byt či dům koupil, je dnes stále vzácnější. Ti, kdo tak činili v minulosti, kdy nebyla jiná volba, už jsou přece nahrazováni novou generací, jež nechce čekat, až si našetří, a chce bydlet hned. Což není vůbec hloupé nebo dokonce odsouzeníhodné rozhodování, protože ceny realit rostou tak rychle, že by někdo žil v podnájmu a usilovně střádal třeba i věčně, než by měl dost peněz na bydlení po kupě. A mnohý by to ani nezvládl, jeho úspory by rostly pomaleji než ceny nemovitostí.

A tak je normální volbou hypotéka na bydlení. Zde si člověk půjčí tolik potřebné peníze, za něž se zaručí nemovitostí, pořídí si své bydlení hned a pak takovou půjčku splácí. Taková nebankovní hypotéka tak pomůže někomu k dřívějšímu bydlení a někomu i k bydlení jinak naprosto nedosažitelnému.

A když pak někdo bydlí a takovou hypotéku splatí? Proč si nevzít – nyní už jen z plezíru – třeba i něco jako hypotéka na rekreační objekt?

Stačí přece jenom nemovitost coby záruka a schopnost splácet a člověk má kde bydlet, i když na to právě nemá.